SVATBA ANEB JAK SE Z TOHO NEPO****
sobota, června 22, 2019
Ahoj krásky,
Konečně jsem zpět! Notebook mi odešel zrovna v té
nejnevhodnější chvíli, každopádně už jsem plně funkční, začátkem července mi
začíná zasloužená dovolená a já budu mít nejen víc času na sebe nebo rodinu,
ale také na to, abych z blogu vymetla pavučiny, které se tu za poslední
dobu nastřádaly.
Moje odmlka začala kvůli naší svatbě a právě o ní je dnešní
článek. Hned na začátek říkám, že tohle není žádná přeslazená slaďárna a článek
plný emocí. Chci v něm jen shrnout přípravy a zařizování, protože se mi
zdá, že většina nevěst šílí už rok před daným termínem a přitom úplně zbytečně.
Také netvrdím, že tak, jak jsme to měli my, to bylo nejlepší a jiné verze či
varianty svatby bych neuznávala. To vůbec. Jen ať si to každý hezky zařídí
podle sebe, tak, jak to cítí, tak, jak si to kdo vysnil… Je to jen a jen váš
den!
Ještě než se pustím do jednotlivých pasáží, bych chtěla
napsat, že my jsme na přípravu svatby měly rok. O ruku jsem byla požádána
koncem dubna roku 2018. Pokud bych chtěla, věřím, že bych nějaký termín na
poslední chvíli sehnala, ale to bylo přesně ono – já nechtěla dělat nic na
poslední chvílí, všechno lámat přes koleno, zařizovat rychle apod. Chtěla jsem
na vše dostatek času, takže uspořádat svatbu až příští rok mi přišlo naprosto
ideální.
MÍSTO OBŘADU/HOSTINY A TERMÍN
Jedna z věcí, kterou můžete řešit i ten rok dopředu. Alespoň u nás to tak bylo. Svatbu jsme chtěli v lokalitě, která je velmi žádaná a už v tom dubnu 2018 byly některé termíny, o které jsme měli zájem, zamluvené. Nevadilo nám mít svatbu v květnu. Nějaké pověry mě nerozházely a líbila se mi představa toho, že se nebudu pařit v šatech při 30°C jako v takovém červenci nebo srpnu. Skvělé bylo i to, že obřad i hostinu jsme měli v jednom místě a aby toho nebylo málo, mohli jsme se tam i nachystat. Tím odpadla taková ta povinnost mít doma nachystané pohoštění pro přijíždějící svatební hosty a mít z bytu den otevřených dveří. Autem jsem za každou cenu jet nepotřebovala, všichni se sjeli přímo na místo určení a myslím, že jsme to nemohli udělat lépe.
Jedna z věcí, kterou můžete řešit i ten rok dopředu. Alespoň u nás to tak bylo. Svatbu jsme chtěli v lokalitě, která je velmi žádaná a už v tom dubnu 2018 byly některé termíny, o které jsme měli zájem, zamluvené. Nevadilo nám mít svatbu v květnu. Nějaké pověry mě nerozházely a líbila se mi představa toho, že se nebudu pařit v šatech při 30°C jako v takovém červenci nebo srpnu. Skvělé bylo i to, že obřad i hostinu jsme měli v jednom místě a aby toho nebylo málo, mohli jsme se tam i nachystat. Tím odpadla taková ta povinnost mít doma nachystané pohoštění pro přijíždějící svatební hosty a mít z bytu den otevřených dveří. Autem jsem za každou cenu jet nepotřebovala, všichni se sjeli přímo na místo určení a myslím, že jsme to nemohli udělat lépe.
SVATEBNÍ ŠATY/OBLEK
Úplně na rovinu přiznávám, že já po svatbě nikdy neprahla. Jako malá jsem si neplánovala, že by ze mě v ten den musela být princezna s bohatou sukní, vyčesaným drdolem atd. Když už ale přišlo na věc, je jasné, že jsem měla radost a začala jsem pomaličku pokukovat po tom, co bude třeba zařídit, do jakého stylu by se mi svatba líbila a samozřejmě, že přišlo i na svatební šaty. Ty jsem šla vybírat snad ¾ roku před svatbou. Rozhodně to nebylo natěšením, ale chtěla jsem si s dostatečným předstihem vše vyzkoušet a zjistit, co mi bude nejvíc slušet a hlavně v čem se budu cítit dobře a vydržím s přehledem celý den. Hned při prvních šatech jsem zjistila, že to, co se mi líbilo, pro mě prostě nebude (věřte, nebo ne, velký prsa nejsou vždycky výhra :D ). Takže se zkoušelo dál. Prozkoumala jsem všechny možné varianty, kterými bych si šaty pořídila, od klasického koupení, přes ušití na míru až po vypůjčení v salonu. Ty pravé šaty, u kterých jsem opravdu zažila takový ten wow efekt, jsem objevila až při třetí návštěvě salonu, ze kterého jsem šaty chtěla. Takže moje rada? Zkoušejte a jezděte tak dlouho, dokud fakt nebudete přesvědčeny o tom, že máte ty pravé šaty. S oblekem pro ženicha to byla brnkačka. Přijeli jsme do obchodu, řekli požadavek, omrkli možné varianty, manžel vyzkoušel, koupil a bylo hotovo. To vše asi tři týdny před svatbou :D Má štěstí, že mu vše sedlo jak ulité a nemuselo se nic upravovat. Ale to jsou prostě chlapi – na všechno je přeci čas.
Úplně na rovinu přiznávám, že já po svatbě nikdy neprahla. Jako malá jsem si neplánovala, že by ze mě v ten den musela být princezna s bohatou sukní, vyčesaným drdolem atd. Když už ale přišlo na věc, je jasné, že jsem měla radost a začala jsem pomaličku pokukovat po tom, co bude třeba zařídit, do jakého stylu by se mi svatba líbila a samozřejmě, že přišlo i na svatební šaty. Ty jsem šla vybírat snad ¾ roku před svatbou. Rozhodně to nebylo natěšením, ale chtěla jsem si s dostatečným předstihem vše vyzkoušet a zjistit, co mi bude nejvíc slušet a hlavně v čem se budu cítit dobře a vydržím s přehledem celý den. Hned při prvních šatech jsem zjistila, že to, co se mi líbilo, pro mě prostě nebude (věřte, nebo ne, velký prsa nejsou vždycky výhra :D ). Takže se zkoušelo dál. Prozkoumala jsem všechny možné varianty, kterými bych si šaty pořídila, od klasického koupení, přes ušití na míru až po vypůjčení v salonu. Ty pravé šaty, u kterých jsem opravdu zažila takový ten wow efekt, jsem objevila až při třetí návštěvě salonu, ze kterého jsem šaty chtěla. Takže moje rada? Zkoušejte a jezděte tak dlouho, dokud fakt nebudete přesvědčeny o tom, že máte ty pravé šaty. S oblekem pro ženicha to byla brnkačka. Přijeli jsme do obchodu, řekli požadavek, omrkli možné varianty, manžel vyzkoušel, koupil a bylo hotovo. To vše asi tři týdny před svatbou :D Má štěstí, že mu vše sedlo jak ulité a nemuselo se nic upravovat. Ale to jsou prostě chlapi – na všechno je přeci čas.
MATRIKA
Svatba se neobejde bez nějakého toho papírování. Nám stačilo zajít na matriku, vyplnit potřebné dokumenty, rozdat pár autogramů a bylo hotovo. Oddával nás starosta městyse, ve kterém jsme svatbu měli, tudíž si netroufám říct, jak se postupuje a co vše je třeba zařídit např. u církevního obřadu.
Svatba se neobejde bez nějakého toho papírování. Nám stačilo zajít na matriku, vyplnit potřebné dokumenty, rozdat pár autogramů a bylo hotovo. Oddával nás starosta městyse, ve kterém jsme svatbu měli, tudíž si netroufám říct, jak se postupuje a co vše je třeba zařídit např. u církevního obřadu.
FOTOGRAF/VIDEO
O tom jsem měla jasno už před tím, než se vůbec nějaká svatba měla plánovat :D Rozhodla jsem se pro známou, moji srdcovou záležitost, Dominiku, která mě fotila s Magdalénkou, když byla ještě maličká. Zamilovala jsem se do stylu fotek, bylo to přesně to, co se mi líbilo a přesvědčila mě ta pohoda, která se celým focením nesla. Mohla jsem být sama sebou, žádné nucené pózy, jen přirozenost a čiré emoce. Ještě jsem měla v záloze další zlato, které by nám svatbu nafotilo – Nikolku, ale u té jsme se shodli, že nám udělá největší radost, když dorazí jako host a svatbu si užije společně s námi. S videem to bylo poněkud horší. Přiznávám, že se mi nechtělo dávat kolem dvaceti tisíc za dvouminutový sestřih, byť by to byla vzpomínka na celý život. Mrzelo mě to, ale postupem času jsem se začala smiřovat s tím, že video prostě nebude. Asi tři měsíce před svatbou jsem ale narazila na Zbyňka, mladý klučina z oboru, který sháněl někoho, komu by za proplacení jízdného mohl natočit svatbu. Okamžitě jsem mu napsala, zda je nabídka aktuální, nalákala ho na hostinu, sweet bar apod. :D a modlila se, aby nabídku přijal. Stalo se a my díky němu máme krásné svatební video, za které by se nemusel stydět kdejaký profík.
O tom jsem měla jasno už před tím, než se vůbec nějaká svatba měla plánovat :D Rozhodla jsem se pro známou, moji srdcovou záležitost, Dominiku, která mě fotila s Magdalénkou, když byla ještě maličká. Zamilovala jsem se do stylu fotek, bylo to přesně to, co se mi líbilo a přesvědčila mě ta pohoda, která se celým focením nesla. Mohla jsem být sama sebou, žádné nucené pózy, jen přirozenost a čiré emoce. Ještě jsem měla v záloze další zlato, které by nám svatbu nafotilo – Nikolku, ale u té jsme se shodli, že nám udělá největší radost, když dorazí jako host a svatbu si užije společně s námi. S videem to bylo poněkud horší. Přiznávám, že se mi nechtělo dávat kolem dvaceti tisíc za dvouminutový sestřih, byť by to byla vzpomínka na celý život. Mrzelo mě to, ale postupem času jsem se začala smiřovat s tím, že video prostě nebude. Asi tři měsíce před svatbou jsem ale narazila na Zbyňka, mladý klučina z oboru, který sháněl někoho, komu by za proplacení jízdného mohl natočit svatbu. Okamžitě jsem mu napsala, zda je nabídka aktuální, nalákala ho na hostinu, sweet bar apod. :D a modlila se, aby nabídku přijal. Stalo se a my díky němu máme krásné svatební video, za které by se nemusel stydět kdejaký profík.
KVĚTINY
U těch jsem měla jasno taky velmi rychle. Nechtěla jsem nic honosného. Žádný
těžký a do kulata svázaný pugét. Vše se neslo v bílých tónech (pivoňky)
doplněné o pudrové růže a nejrůznější zeleň (eukalyptus atd). Od mojí
kytice se odvíjely korsáže pro ženicha, svědka, tatínky a maminkám se svědkyní
jsem nechala udělat květinové náramky. Nechyběla ani mini kytička pro družičku
a věneček na hlavu. Potom jsme měli udělanou vazbu, která byla před námi při svatební hostině, vazby na svatební "oblouk" a malé kytičky do váziček na stůl.
SVATEBNÍ OZNÁMENÍ A TISKOVINY
Jestli jsem se u něčeho vážně zapotila, tak to bylo oznámení. Chtěla jsem něco
originálního, přírodního, žádnou vyvolanou fotku vhozenou do obálky. Takže když
už jsem našla to, co jsem hledala, objednala jsem si veškeré potřeby a mohlo se
jít na věc. Obálku jsem si taky dělala sama, tu jsem musela naměřit a nařezat z kraftového
papíru. Následoval samotný design oznámení, malá kartička s pozvánkou ke
svatebnímu stolu, lísteček s informacemi o svatebních darech, kolečko s našimi
jmény na provázek, kterým byla obálka omotaná a zavázaná. Vše zase v přírodních
tónech – béžová, bílá, světle růžová. Moje představa byla taková, že s kompletováním
budu za jeden večer hotová. Omyl. Vše jsem měla vystříhané, nalepené a
zkompletované cca za týden :D Jedinou útěchou mi byly pozitivní ohlasy, které
oznámení sklidilo. Podruhé bych ho ale nechtěla dělat ani za nic. Z dalších
tiskovin jsem dělala svatební menu, přehled tomboly, jmenovky a nějaké cedulky
ke sladkému baru a knize hostů. Jo, tu jsem si taky dělala sama :D Stačilo
koupit černé výkresy, hřbet na zakroužkování, bílé gelovky, samolepky s motivy
srdíček atd a bylo hotovo. Lepily nám do ní polaroidy z Instaxu a řeknu
vám, že tenhle nápad se mi fakt povedl. Vznikla nám báječná vzpomínka plná
krásných vzkazů, fotek a originálních
hlášek #DyckyDort Na tady to jsem docela puntičkář, takže jsem na všem musela
mít sladěný font a muselo to prostě ladit :D Ještě mě tak napadá, kromě tiskovin
jsem si dělala sama i svatební vývazky. Na ty se ale nedostalo. Během chystání
se totiž někam zatoulaly a našly se až při rozběhnuté afterparty :D Takže jsem
je poslala do světa jiné nastávající nevěstě.
PRSTÝNKY
Jejich výběr nám zabral asi minutu. Přijeli jsme, vybrali jsme, zkusili jsme,
zaplatili a hotovo.
MAKEUP A ÚČES
Pokud jde o svatební líčení, o tom jsem neměla jasno pořádně do posledního
týdne před svatbou. Plánovala jsem se nalíčit sama. Ještě pro vás chystám
článek, kde mé původní líčení uvidíte. Nechtěla jsem nic extra výrazného.
Představovala jsem si líčení v zemitých tónech doplněné maximálně o něco
lehce třpytivého nebo jen s jemným shimmerem. K vizážistce na zkoušku
jsem se dostala až v tom týdnu před svatbou a i když jsem se chtěla líčit
sama, nakonec jsem se s ní domluvila, že mě nalíčí ona. Zbývalo mi toho
totiž hrozně moc a tak jsem si řekla, že si ten luxus v podobě vizážistky
dopřeju. No co, kdy jindy, když ne na svatbu? A udělala jsem dobře. S líčením
jsem byla spokojená, vydrželo mi celý den a já si tu péči maximálně užila! Vlasy jsem měla mít úplně jinak. Chtěla jsem je z větší části rozpuštěné a navlněné, ale protože jsme brali v potaz počasí (bylo hezky, ale také nám zapršelo) zvolili jsme rozvolněný drdol s copem. A bylo to super. I když foukal vítr, nemusela jsem na fotkách vlasy různě odhazovat z obličeje, takže tohle bylo super řešení.
SVATEBNÍ NEHTY
Záležitost, o které jsem měla jasno hned ze začátku. Každopádně, nemáte ani
tušení, jak ráda bych na nehty někam zašla. Ať už na ty svatební, nebo se stala
stálou zákaznicí nějaké šikovné nehtařky. ALE! Bez mučení přiznávám, že z práce
trpím jistým syndromem. Ani nevím, jak ho nazvat, ale ve zkratce by to vypadalo
asi takhle – půjdu někam na nehty, něco se mi nebude líbit, něco bude špatně,
jsem schopná je přepilovat a předělat podle mých představ. Právě proto jsem si
říkala, že nehty nechám ve své režii. Tak jsem měla alespoň jistotu, že kromě
vyhozených peněz a ztraceného času u někoho v salonu na rukou budu mít
alespoň z části to, co jsem si představovala. Moje nehty byly úplně
jednoduché. Delší a modelované mléčným narůžovělým gelem. Nechtěla jsem nic, co
by přitahovalo extra pozornost. Zkrátka jen upravené ruce. Začala jsem s nimi
někdy kolem 11 večer a skončila kolem 1 hodiny ráno :D Už jsem byla rozhodnutá
o tom, že když nebudu mít nehty, tak se svět nezboří. Hodila bych na ně nějaký
tělový lak a bylo by. Samozřejmě, že celá naše rodina nadělaný drápky, že a já
bych byla klasická kovářova kobyla :D
DORT A SWEET BAR
Tady jsem měla jasno hooodně dopředu. Vím, že většina cukrářek a pekařek, které
chystají tyto dobroty na svatbu, má ve své nabídce možnost ochutnávek
nejrůznějších variant, ze kterých můžete mít svatební dort. Já na to šla trošku
jinak. Vybrala jsem si z dostupných kombinací, které šly vytvořit, na
svoje pětadvacáté narozeniny jsem nechala udělat malý dort právě z korpusu
a náplně, který by byl na svatbě, pozvala jsem rodinu a čekala, co mi na něj
řeknou. Prošel naprosto u všech, takže bylo hned jasno. Možná trošku ironie,
vzhledem k moji alergii na čokoládu :D Ale u nás ji milují úplně všichni,
takže korpus byl extra čokoládový a náplň byla tuším z čokoládové pěny a
nutelly doplněná o maliny nebo višně, teď přesně nevím, co to bylo :D Pro mě,
nebo alespoň pro moje ruce, které se po pozření kousku čokolády změní v suché
struhadlo, smrtící kombinace, ale dort sklidil i na svatbě obrovský úspěch, za
co jsem byla ráda. Ve sweet baru jsme pak měli makronky laděné do pudrově růžové
(asi z 90 ks jsem neměla ani jednu :D), potom mini cupcaky, mini pavlovu,
dezertíky ve skleničkách s příchutí red velvet a oreo (taky na mě žádný
nezbyl), tartaletky se slaným karamelem a ty cupcaky byly myslím s mascarpone a čerstvým
lesním ovocem, takže maliny borůvky. Taky jsem neměla.. Kousla jsem si jen do
kousku dortu a tím moje obžerství skončilo :D
HOSTINA A VÝZDOBA
Detaily obřadu a hostinu jsme domlouvali asi dva měsíce před termínem. Řešil se tam vlastně celý harmonogram od našeho chystání přes příjezd svatebčanů, samotný obřad, oběd, ubytování apod. K jídlu jsme měli tradiční svíčkovou, která byla naprosto luxusní a kromě klasického knedlíku jsme u ní měli ještě karlovarský. Těšila jsem se na ni tak týden :D Nechyběl hovězí vývar a jako dezert jsme měli samotný dort se sweet barem. Ještě jsme uvažovali nad předkrmem, ale protože jsme měli svatbu v 13:00, ke stolu jsme se dostali asi v 14:00 a kolem 18:00 už byl nachystaný bohatý raut, řekli jsme si, že to necháme takto. Pokud jde o výzdobu, o tu jsem měla trošku obavu. Květiny jsem měla zařízené, to bylo v pohodě, ale měla jsem jasnou představu o tom, do jakého stylu bych chtěla, aby stoly a stůl pro sweet bar vyzdobili. Natiskla jsem proto všechny obrázky doslova jak pro blbečky, aby viděli, jak by to teda mělo vypadat, a doufala, že se jím to podaří nachystat alespoň z části tak, jak bylo na těch fotkách. Výsledek? Maximální spokojenost! Bylo to úžasné. Nic přeplácaného, nikde žádné kýče, prostě paráda. Výzdobu jsme totiž nechávali v režii místa, kde jsme měli obřad i hostinu a nemohli jsme udělat lépe. Když si představím, kolik času by mě stálo shánění všech věcí a hlavně i peněz, byla toto, nechat to na zkušených profících, nejlepší volba.
Detaily obřadu a hostinu jsme domlouvali asi dva měsíce před termínem. Řešil se tam vlastně celý harmonogram od našeho chystání přes příjezd svatebčanů, samotný obřad, oběd, ubytování apod. K jídlu jsme měli tradiční svíčkovou, která byla naprosto luxusní a kromě klasického knedlíku jsme u ní měli ještě karlovarský. Těšila jsem se na ni tak týden :D Nechyběl hovězí vývar a jako dezert jsme měli samotný dort se sweet barem. Ještě jsme uvažovali nad předkrmem, ale protože jsme měli svatbu v 13:00, ke stolu jsme se dostali asi v 14:00 a kolem 18:00 už byl nachystaný bohatý raut, řekli jsme si, že to necháme takto. Pokud jde o výzdobu, o tu jsem měla trošku obavu. Květiny jsem měla zařízené, to bylo v pohodě, ale měla jsem jasnou představu o tom, do jakého stylu bych chtěla, aby stoly a stůl pro sweet bar vyzdobili. Natiskla jsem proto všechny obrázky doslova jak pro blbečky, aby viděli, jak by to teda mělo vypadat, a doufala, že se jím to podaří nachystat alespoň z části tak, jak bylo na těch fotkách. Výsledek? Maximální spokojenost! Bylo to úžasné. Nic přeplácaného, nikde žádné kýče, prostě paráda. Výzdobu jsme totiž nechávali v režii místa, kde jsme měli obřad i hostinu a nemohli jsme udělat lépe. Když si představím, kolik času by mě stálo shánění všech věcí a hlavně i peněz, byla toto, nechat to na zkušených profících, nejlepší volba.
VÝSLUŽKY/DÁRKY PRO SVATEBČANY
Že na svatbě nebudu mít cukroví, jsem věděla hned ze startu. A že kdybych ho chtěla, tak ho mám, ale z vlastní zkušenosti mi bylo jasné, že by se snědlo pár kousků svatebních koláčků například ke kávě a zbytek by tam celý večer osychal. Proto jsem se rozhodla pro sweet bar a myslím, že to bylo jedině dobře. Z něj nezůstalo nic a na oko vypadal naprosto báječně. Když nebyly výslužky, zbývalo mi vyřešit nějakou náhradní alternativu pro svatebčany. Právě proto jsme se rozhodli, že jim dáme dárečky v podobě mini medů. Tohle byla druhá nejhorší věc hned po oznámení, kterou jsem si na sebe navlíkla :D Rozlít med do skleniček, nastříhat z pytloviny kolečka, přilepit je na víčko, ovázat provázkem, přidat takový to dřevěný udělátko, kterým med nabíráte a nechyběla ani taková malá etiketka. To vše asi šedesátkrát. Štěstím bylo, že ten výsledek vypadal fakt dobře. Bála jsem se toho, aby nám hodně medů nezůstalo, ale zůstal tam pouze jeden jediný, který jsme nechali v místě hostiny na památku. Výsledek mého snažení můžete vidět na fotce.
Že na svatbě nebudu mít cukroví, jsem věděla hned ze startu. A že kdybych ho chtěla, tak ho mám, ale z vlastní zkušenosti mi bylo jasné, že by se snědlo pár kousků svatebních koláčků například ke kávě a zbytek by tam celý večer osychal. Proto jsem se rozhodla pro sweet bar a myslím, že to bylo jedině dobře. Z něj nezůstalo nic a na oko vypadal naprosto báječně. Když nebyly výslužky, zbývalo mi vyřešit nějakou náhradní alternativu pro svatebčany. Právě proto jsme se rozhodli, že jim dáme dárečky v podobě mini medů. Tohle byla druhá nejhorší věc hned po oznámení, kterou jsem si na sebe navlíkla :D Rozlít med do skleniček, nastříhat z pytloviny kolečka, přilepit je na víčko, ovázat provázkem, přidat takový to dřevěný udělátko, kterým med nabíráte a nechyběla ani taková malá etiketka. To vše asi šedesátkrát. Štěstím bylo, že ten výsledek vypadal fakt dobře. Bála jsem se toho, aby nám hodně medů nezůstalo, ale zůstal tam pouze jeden jediný, který jsme nechali v místě hostiny na památku. Výsledek mého snažení můžete vidět na fotce.
HLÍDÁNÍ DĚTÍ
Tady na to téma jsem četla dost rozporuplných názorů, ale rozhodla jsem se následovně. Nechtěla jsem pro Magdalenku hledat někoho, kdo by ji měl celý den na starost. Jednoduše se jí na ten den zbavit, mít od ní klid a užít si to bez ní. To v žádném případě. Jednou už ji máme, je naší součástí a rozhodně bych si tu svatbu bez ní neužila tak, jako s ní. Navíc tam měla tolik tetek hlídaček a babiček, že šla z ruky do ruky, takže žádná V.I.P. chůva nebyla vůbec potřeba a kdybych někde nenarazila právě na tu možnost si na hlídání někoho domluvit, ani by mě nenapadla.
Tady na to téma jsem četla dost rozporuplných názorů, ale rozhodla jsem se následovně. Nechtěla jsem pro Magdalenku hledat někoho, kdo by ji měl celý den na starost. Jednoduše se jí na ten den zbavit, mít od ní klid a užít si to bez ní. To v žádném případě. Jednou už ji máme, je naší součástí a rozhodně bych si tu svatbu bez ní neužila tak, jako s ní. Navíc tam měla tolik tetek hlídaček a babiček, že šla z ruky do ruky, takže žádná V.I.P. chůva nebyla vůbec potřeba a kdybych někde nenarazila právě na tu možnost si na hlídání někoho domluvit, ani by mě nenapadla.
Tolik příprav a zařizování a během chviličky je všechno
pryč. Za ty zážitky a vzpomínky za to ale rozhodně stojí. Byla jsem ráda za to, že jsem si vše rozplánovala a proto jsem nemusela vyšilovat, že něco nestíhám nebo kolik toho na to zařizování vlastně je apod. Všechno bylo naprosto v pohodě! My jsme byli nesmírně
rádi a vděční, že tento den strávili naši nejbližší s námi, že si to užili
na maximum a společně máme na co vzpomínat.
Mějte se krásně!
Vaše A.
Vaše A.
6 komentářů
My se s manželem brali dva roky zpátky a kupovali jsme krásné jednoduché stříbrné prstýnky, ke kterým jsem si rovnou koupila náušnice a řetízek, abych celá ve svůj velký den ladila. 😍 Všechny šperky jsme kupovali tady. Pořád mají skvělý výběr a přijatelné ceny. 😀
OdpovědětVymazatMy se s manželem brali dva roky zpátky a kupovali jsme krásné jednoduché stříbrné prstýnky, ke kterým jsem si rovnou koupila náušnice a řetízek, abych celá ve svůj velký den ladila. 😍 Všechny šperky jsme kupovali tady. Pořád mají skvělý výběr a přijatelné ceny. 😀
OdpovědětVymazatMy se s manželem brali dva roky zpátky a kupovali jsme krásné jednoduché stříbrné prstýnky, ke kterým jsem si rovnou koupila náušnice a řetízek, abych celá ve svůj velký den ladila. 😍 Všechny šperky jsme kupovali tady. Pořád mají skvělý výběr a přijatelné ceny. 😀
OdpovědětVymazatSvatba je krásná událost, vždycky jsem na ně ráda chodila a ještě víc jsem si užila tu vlastní. Ale ty přípravy předem, to je pěkný šrumec. Místo, jídlo, svatební fotograf a vše další vyžaduje měsíce plánování, nemluvě o tom, když se něco pokazí. :-) No, i když na ten den ráda vzpomínám, jsem ráda, že tohle zařizování mám za sebou.
OdpovědětVymazatAhoj. Chci se zeptat, jestli je tento prsten vhodný pro žádost o ruku. Bohužel víc si teď nemůžu dovolit. Byly by jste dámy potěšené za tento prsten a nebo vám je to jedno?
OdpovědětVymazatMyslíte si, že je tento prsten vhodný pro žádost o ruku?
OdpovědětVymazat