O MNĚ
neděle, ledna 23, 2022Ahoj!
Ještě jednou Vás vítám na svém blogu, který je zasvěcen nehtům a nehtové modeláži. Dovolte mi, abych se vám (zkusím to ve zkratce, ale něco mi už teď říká, že to bude trošku delší) představila.
Jmenuji se Veronika, ale díky mým plným rtům jsem už někdy na střední škole vyfasovala přezdívku Angelina, která se se mnou táhne až dodnes. O to jednoduší pro mě bylo vymyslet, jak by se moje nehtové studio mohlo jmenovat. A jak jsem se k nehtům vlastně dostala?
Úplnou náhodou. Svoji první startovací sadu na nehty (čti lampa, plastové tipy, lepidlo, dva gely, jedna barva, pilník a nějaký karusel se zdobením), jsem si pořídila potom, co jsem v 18 letech ukončila svůj úplně první dlouhodobější vztah. Znáte to, člověk byl na dotyčného zvyklý, většinu volného času trávili spolu a najednou nebylo do čeho píchnout... Sada přišla a šlo se zkoušet. Nejdřív na sobě, sestře, mámě, pár kamarádkách. Co si budem, byla to katastrofa. Nějaký návod v sadě tuším byl, ale pilník jsem držela poprvé v ruce, takže to podle toho i vypadalo. Snažila jsem se na sobě pracovat, i když ne nějak intenzivně. Potom jsem na nehty dlouho nesáhla a po nějakém čase za mnou na nehty chodily snad jen tři kamarádky plus mamka se ségrou.
Blížila se maturita a já se měla rozhodovat, co po ní. Vysokou bych zkusila, ale nebyla jsem o ní úplně přesvědčená. Když mám nějaké "životní" rozhodování, nejčastěji jdu za svým dědečkem, který mě podržel a podpořil úplně ve všem, pro co jsem se kdy rozhodla. Na mě a vysokou měl stejný názor jako já a najednou řekl, že musím dělat to, co mi jde a v čem jsem dobrá. V té době jsem už začínala dělat nehty víc, každopádně nehty, za které jsem se v tu dobu dmula pýchou, bych dnes nejraději úplně vymazala ze světa :D No, každý nějak začínal, ne? Kromě nehtů jsem se ještě věnovala líčení a psala jsem si blog o kosmetice. Sem tam jsem jela se svoji známou na kadeřnickou soutěž, kde jsem měla možnost jí líčit modelky. Tímhle směrem mě můj dědeček viděl a já se rozhodla, že to vyzkouším. Ne líčení, ale nehty. Během pár dnů jsem se dozvěděla, že v místě mého bydliště se uvolnil prostor k pronájmu, kde bych eventuálně svoje studio měla mít. Nemusím vám asi říkat, jak ke mě okolí bylo skeptické, když jsem někomu řekla, že já, holka v 21 letech si tam chce rozjet svoje podnikání. A ještě k tomu nehty! V obci ani ne s tisícovkou obyvatel. Ale já když něco chci, tak si za tím jdu. Věděla jsem, že nebudu mít ustláno na růžích, že mě to bude stát spoustu času, práce, nějakou tu bankovku určitě taky, ale byla jsem odhodlaná do toho prostě jít.
Protože jsem neměla žádnou školu s nějakým kosmetickým zaměřením, následovala rekvalifikace. Hodně špatná rekvalifikace, kde jsem si za několik tisíc vlastně jen koupila papír a zkušenosti jsem si odnesla nulový. Pro představu: bruska se používat nesměla, používaly se gely pochybné značky, pilníky byly v takovém stavu, že já bych už je dávno házela do koše, ale tam s námi byly po celou dobu mojí rekvalifikace, praxe končila tím, kdy se modeláž vypilovala pilníkem, protože barevné gely nebyly a když už, v každém kalíšku by bylo barvy tak na jeden nehet. Školitelka nám doporučila na nahou modeláž dát třeba lak na nehty. Super, to prostě chceš... Tak to za mě bohužel chodilo (ne že bych byla tak stará, ale bavíme se o době před 8 lety). Takže jsem si řekla, že si teda koupím ten papír, abych měla potřebná osvědčení k otevření živnosti a postupem času investuji do nějakého kvalitního kurzu základů, kde pochytím vše, co mi doposud nikdo neukázal. Do rekvalifikace jsem byla úplný samouk a nové věci se učila podle videí na Youtube.
Od roku 2016 jsem si oficiálně otevřela své studio. Začala jsem přecházet na kvalitnější materiál, postupně si budovala klientelu, postupně se vzdělávala a pracovala na sobě, ale co se nestalo - v srpnu toho roku jsem zjistila, že jsem těhotná. K tomu jsem si ještě dělala školu, jen takové doplňkové studium na dva roky. Klientela se mi začala moc hezky rozjíždět, za stůl jsem se pořád vešla a nehty jsem dělala i v termín porodu :D Studio jsem ovšem pouštět nechtěla. I za tak krátkou dobu jsem do něj dala kus sebe a prostě jsem v něm viděla svoji budoucnost. Počítala jsem s tím, že činnost na nějakou dobu omezím, nebo že nehty budu dělat jen tehdy, pokud bych měla hlídání, ale úplně se na něj vykašlat? To ne!Magdalenka se narodila, já sem tam udělala nějaké nehty (nechala jsem si zákaznice z mojí rodiny a kamarádky nebo ty, které jsou se mnou od mých úplných počátků, co se nehtů týče). Jak byla Magdalenka větší, začala na víkendy jezdit k manželovým rodičům a já si víkendy udělala pracovní, kdy jsem ve studiu byla 12 hodin, ale zase jsem si nějakou tu korunu mohla přivydělat. Do toho jsem byla požádána o ruku, takže jsme plánovali svatbu a asi měsíc před svatbou jsme zjistili, že čekáme další přírůstek. Celou dobu si člověk říká, jak nechce být těhotný na svatbě (druhé miminko jsme chtěli, ale nedávali jsme si žádný termín, nebo že tady a teď, to ne, nechávali jsme všemu volný průběh a zadařilo se prakticky hned). Jediné, o co mi šlo, abych oddávajícímu nepozvracela boty :D Protože u Magdičky mě nevolnosti držely cca 6 měsíců a před oltářem jsem stála v 6 týdnu těhotenství a s hlavou v záchodě už jsem rána trávila dávno. Ale zpět k nehtům. Říkala jsem si, že už jsem se mohla vracet do práce, ale místo toho mě zase čekají maminkovské povinnosti. Teď zpětně si říkám, jak skvěle si to ten náš mrňous načasoval, já si odbudu dvě děti, dá se říct, při jednom, než abych se vracela do práce, něco si rozjela a pak se se všemi zase na nějaký čas loučila... Dva roky utekly jako voda a Honzík by měl jít letos v září do školky, a co to pro mě znamená? Plnohodnotný návrat za nehtařský stůl. Klientelu mám už několik let omezenou, ale hrozně se těším na ten moment, až zruším stop stav a přivítám u sebe ve studiu zase několik nových tváří, které se budou, doufám, rády vracet a budou spokojené.
Takže já vlastně pořádně naplno ještě ani nepracovala. Na začátku si člověk klientelu tvořil, pak ji omezil, jedno dítě, dvě děti, ale letos už mě to čeká. Nemůžu říct, že bych na mateřské byla nerada. Děti si užívám, vím, že jsou malé jen jednou a práce mi nikam neuteče, ale jsem ráda, že dělám něco, co mě baví, hrozně ráda na sobě pracuji, poznávám nové věci, metody, techniky a chci svým klientkám nabídnout to nejlepší. Za dobu "dovolené" jsem se stihla vypracovat díky skvělým školením, které jsem měla možnost absolvovat (určitě vám tu o nich někdy napíšu).
To by byla ta moje nehtařská cesta, alespoň z části. O zbytek vás rozhodně nepřipravím, ale nechám si ho v souvislosti s něčím jiným. A pokud by vás zajímalo něco o mě, tak momentálně je mi 28 let, jsem vdaná, mám manžela, dvě děti, máme dva dalmatiny, jedno skinny morče a žijeme v rodinném domečku v docela klidné obci na Vysočině.
Doufám, že vás můj blog bude bavit, najdete na něm zajímavé věci nebo užitečné informace a budete se sem rádi vracet.
Mějte se hezky!
Veronika
0 komentářů