Ahoj krásky,

dnešním článkem upustím od veškeré kosmetiky a dovolte mi, abych vás s někým seznámila. Tento článek je věnovaný Marušce. Mladé sympatické slečně, na kterou jsem narazila před několika lety, kdy rozjížděla své podnikání a byla odhodlaná se pustit do profese fotografky. Ta chuť do focení ji, díky Bohu, neopustila po pár týdnech nebo měsících a já vám ji dnes mohu představit jako svoji oficiální blogovou fotografku. 

Co si pod tím představit? Jistě mi dáte za pravdu, že krásná fotka udělá hodně a článek mnohdy perfektně doplní. Abych to tedy uvedla na pravou míru - Maruška je moji fotografkou, se kterou se čas od času sejdeme, něco blikneme (to něco mám být já) a já výslednými fotkami mohu doplnit nejrůznější články. Fotky, na kterých uvidíte Marušky logo, jsou tedy její práce. Nejrůznější výrobky, swatche nebo detaily líčení si nadále budu fotit sama. A pokud by vás zajímalo, co vše je schopná Maruška nafotit, do postranního menu jsem vám dala její logo s odkazem na stránky, kde najdete galerii fotek, ceník i nejrůznější info ohledně nabídky focení. Pro shlédnutí jejího oficiálního webu stačí kliknout na adresu www.marieannakrejci.cz. 

Maruška pro mě byla jasnou volbou hned z několika důvodů. Už v minulosti jsem měla možnost s ní spolupracovat a konkrétně jsem se podílela na jednom focení jakožto vizážistka. Jakmile máte možnost pracovat v přátelském kolektivu, tak si troufám říct, že máte napůl vyhráno a co může být víc, než pohodová atmosféra? Následně jsem se před objektiv dostala sama a výsledkem našeho snažení jsem doplnila tento článek. Navíc ji nemám ani moc daleko, takže domluvit se na nějakém místě pro focení, které bychom měly obě tak nějak blízko, není vůbec složité. Brzy nás čeká další focení a já už se teď moc těším, jak dopadne. Podzim je moje nejoblíbenější roční období a mít ho ještě k tomu zvěčněný na líbivé fotografii, no to prostě chcete!

A pro ty všímavé - ano, čekáme druhé mimčo :D To abyste se potom nedivily, když by mi něco rašilo pod tričkem a já zrovna nebyla po vydatném nedělním obědu. Už to máme za pár, prosinec se kvapem blíží a mě to opět tak nějak nedochází. Něco si začínám uvědomovat až večer v posteli, kam vždycky padnu za celý den vyždímaná jak hadr a ještě k tomu mi v břiše začne řádit ten malý vetřelec. Ale o tom někdy příště, třeba. 

Mějte se krásně!

Vaše A.